Další válka je na spadnutí

Syncro, 6.2.2003

Tento text byl napsán pro protiválečnou kampaň serveru Pavr těsně před vypuknutím války v Iráku.


Další válka je na spadnutí, USA se připravují na konflikt, Evropa je rozdělena. To jsou titulky zpráv, kterými nás každičký den zásobují média. A my zvesela konzumujeme dál (Jágr dal další gól a dokonce i na jeden přihrál a Ariel nyní bělí ještě lépe). Ostatně není se co divit, vzpomeňme na vlažnou reakci veřejnosti, s níž nepohnula ani neuvěřitelná zvěrstva odehrávající se pouhých několik stovek kilometrů odsud v bývalé Jugoslávii. Neustálé opakování krvavých záběrů z různých bojových akcí nás nutí vytvořit si protilátky v podobě nezájmu, otupělosti a neúčasti. Navíc na našem území proběhla poslední válka před skoro šedesáti lety a tak si už ani neumíme představit, co to vlastně znamená být ve válce.

Údělem malých národů je následovat ty velké v dobrém i zlém. Je to tak pohodlnější, netřeba činit vlastní rozhodnutí, netřeba přemýšlet, stačí přikyvovat a ve jménu pravdy a lásky trochu lhát a trochu nenávidět. Po rozpadu bipolárního světa druhé poloviny minulého století chvíli panovala představa idylického celoplanetárního míru, kde spolu všichni kooperují a mají se rádi. Avšak idea demokracie a svobodné ekonomiky, jako kterákoli jiná, zřejmě potřebuje soupeře, proti němuž se lze vymezit, tak se sebedefinovat a hlavně bojovat. Komunismus je až na ubohé a nevýznamné relikty mrtev, vyvstala tedy akutní potřeba nalézt nové ztělesnění Satana a pozdvihnout proti němu hořící meč. Tímto Satanem se postupně stává světový terorismus, který je však pouhou chimérou, není homogenním názorovým proudem ani státní ideologií s jasným geografickým umístěním. Na jedné straně jsou za teroristy označováni vyšinutí jedinci, kteří se k tomuto zvěrskému způsobu řešení problémů uchylují z veskrze nízkých pohnutek svého mikroskopického ega. Tito lidé právem zasluhují opovržení a trest. Na straně druhé jsou ale zoufalí příslušníci permanentně utlačovaných menšin, pro které se teror stal jedinou možnou formou odporu proti zvůli. Tito lidé jsou vysoce motivováni a připraveni za svou věc položit život, protože nemají co ztratit a zřejmě ani co získat. V žádném případě s jejich formou protestu nesouhlasím, ale snad jim srdcem rozumím. Jejich teror není samoúčelná nenávist, je to reakce na zlovůli okolí. Proto, pokud chceme opravdu účinně bojovat proti tomuto terorismu, ničeho nedocílíme vojenskými akcemi a (anti-) terorem. Je třeba se zaměřit na příčiny.

Útok na Irák je připravován pod záminkou nedodržení rezolucí OSN, Husajnovy snahy získávat zbraně hromadného ničení, jeho diktátorských sklonů a kontaktů s teroristickou organizací Al-Kaída. To je samo o sobě zavrženíhodné, nicméně útok připravuje země, která je sama dlouholetým vlastníkem mnohem nebezpečnějšího zbrojního arzenálu, po několik desetiletí měla (a pravděpodobně i stále má) aktivní kontakty s nejméně polovinou teroristických skupin po celém světě, aktivně je podporovala a vyzbrojovala. USA také velmi viditelně podporují režimy, které si s rezolucemi OSN opravdu nelámou hlavu. Co se diktátorských sklonů týče – Husajnův režim potírá Kurdskou menšinu. Jak dopadli Indiáni na teritoriu USA, jaký je jejich současný statut v rezervacích? Husajnův režim napadl Kuvajt. A co třeba Panama, Srbsko, Afganistán a mnoho dalších zemí postižených „šířením demokracie". Kde jsou a byly protesty USA proti spoustě jiných autoritativních vůdců po celém světě…

Neobhajuji Husajnův režim a ani bych ho nikdy neobhajoval. Ale předchozí odstavec hovoří jasnou řečí – nelze kázat vodu a pít při tom víno. Blízký východ je velmi výbušným regionem a mnoho teroristických skupin vzniklo na základě tamního letitého konfliktu s polofašistickým zřízením židovského státu. Toto umělé těleso na okupovaných územích je trnem v oku většiny muslimů a nepatrné procento z nich se uchyluje k ozbrojenému odporu a zločinům na civilistech. Pro své jednání nacházejí často tiché porozumění svých souvěrců, kteří registrují masivní podporu USA držící Izrael při životě. Chceme-li tuto podporu eliminovat, musíme intenzivně hledat spravedlivé řešení blízkovýchodního konfliktu.

Dalším zdrojem nenávisti teroristů vůči USA a Západu (v tomto případě ale spíše Severu) vůbec je naprosté nepochopení našeho zhýralého konzumu, jenž se v jejich očích rovná podlehnutí svodům Satanovým. Každý přemýšlející člověk musí intuitivně cítit, že není normální, aby deset procent populace žilo v naprostém přepychu a čtyřicet v nedůstojně nuzných podmínkách. Řešením je ještě aktivnější politika rozvoje těchto regionů, která nebude diktována mamutími koncerny hledajícími levné zdroje a pracovní síly, ale bude proaktivně podporována přímo populací vyspělých zemí. K tomu je nezbytně nutné masivní informační zabezpečení a opakující se přesvědčovací kampaně. Je v našem nejvlastnějším zájmu, aby se chudé země třetího světa rozvíjely a je i samozřejmé, že nás to bude něco stát. V porovnání s náklady na vedení neustálých „preventivních" válek to ale možná nebude tolik.

Zamysleme se nejdříve sami nad sebou, než začneme zabíjet další a další lidi na celém světě. Mnoho z nich se provinilo jen tím, že jsou ve špatnou dobu na špatném místě. Potom ale nejsme nositeli svobody – jsme spolupachateli masových vražd. Dobro se nedá vnutit zlem a kácení lesů není omluvou pro létání třísek. Ani inteligentních bomb…