Soundsystem, selektor, DJ - jamajskej hudební systém
Dotaz na internetový diskusi mě přinutil sepsat stručnej vhled do Jamajskýho hudebního světa. Tazatel chtěl vědět jak se rozpoznaj jednotlivý styly...
V zásadě je nejlepší poslechnout si pár nahrávek od každýho stylu a pak už to relativně bezpečně rozpoznáš. Otázka je, k čemu ti to kromě akademický diskuze bude dobrý, protože důležitý je, jestli to dává nebo ne. A může to bejt klidně digital dancehall a nebo roots dub...
Mnohem důležitější je pochopit, jak se to s "jamajskou" muzikou vlastně dělá. Na začátku je producent, kterej složí instrumentální pecku - tzv. riddim. Nahraje ji se session muzikanty, kterejm dá za studiový hraní pár šušní. Má v ruce základní instrošku a začne další fáze - pozve si do studia partu vokalistů, většinu jich vykopne, protože zpívaj marně a pár jich natočí svojí vlastní vokální verzi danýho riddimu. Producent jim vysolí pár kaček za session a má hafo materiálu za málo peněz. Za jedno nahrávání s kapelou vznikne vlastně třeba 10 písniček na stejným riddimu.
To docení zejména selektors, který pak můžou svoje posluchače udivovat slokou od Anthonyho B a refrénem od Capletona. Navíc je na B stranách singlů tzv. version, což je prázdnej riddim bez vokálů, popřípadě dub version, což je prázdnej riddim bez vokálů s nějakejma efektama a dropama. Do týhle version může při show hlásit a zpívat DJ. Na jamajce totiž DJ znamená zhruba to, co u nás MC a selektor je to, co u nás DJ. Celej soundsystem při show obstarává operator, v případě dub operatora tam ještě sází sirény, lasery a echa...
Nejhustší soundsystémy nehrajou marný hity ze sériový produkce, ale za další šušně si nechávaj od známej DJů nazpívat specials - speciální verze známej hitů, kde třeba Sizzla vyhlásí, že tenhle soundsystém je úplně ten nejvíc dobrej, na což roštěny a rošťáci slyší. Specials se objevujou v podobě dubplates a jejich nahrávání probíhá při dubplate sessions, což se zorganizuje někde ve studiu sezení s DJem a spřátelený soundy ho vylepí, za což jim celebrita nazpívá jejich pecky.
Když má nějakej sound pocit, že je fakt ten nej a nějakej jinej si to myslí taky, tak se to buď vyřeší molotovem při show nebo v lepším případě soudnejch lidí clashem. Sejdou se dva soundy na show a hrajou proti sobě se střídáním po určitejch časovejch úsecích. Nakonec většinou jedou pecku proti pecce - tzv. dub fi dub. Soudí nestraná porota, ale hlavně lidi. Když sound hraje dobře, zaznamená masivní forward - lidi jdou kalit. Když dobrej sound končí svojí rundu a nebo hraje totální bombu, přijde bigup - lidi šílej, holky házej práskačky, sound je hrdina. Kdo má větší bigup, vyhrává. Soundy do sebe jdou, DJové a toasteři (u nás speakeři) hlásej clashový texty: "My sme nejlepší sound, dokud se svět točí, naši soupeři sou marný, maj jen pro pláč voči, atd.", operátoři se snažej, aby jejich sound hrál čistějc a víc nahlas, selektoři vybíraj tu nejlepčí selection (u nás DJ set) a pořadatel to celý zbootleguje, vydá na páleným cédu a vydělá další šušně na příští championship
Vědět tohle mi přijde mnohem důležitější pro pochopení reggae, ragga, dancehall a dub reality, než nějaký konkrétní škatulky a kdo co hraje...
Syncro, 8.9.2004